Jste tu všichni? Poznali jste mě?

Přesně tak, jsem kašpárek z Hohnstein. Je mi už 93 let ale vůbec na to nevypadám , že? Narodil jsem se v Hohnstein v roce 1928 v Sasku když se můj pán Max Jacob (1888-1967) z Krušných hor přestěhoval na hrad v Hohnstein. Od té doby jsme si říkali „hohnsteinský“ – a já jako hlavní postava jsem se stal hohnsteinským kašpárkem. Naše cesta kolem světa startovala z Hohnstein.

Ve 20. a 30. letech znali všichni lidi v Hohnstein náš divadelní soubor a další herci se brzy přidali k mému pánovi. V dílně Maxe Jacoba se naučili hrát s loutkama. V našem malém obchodním podniku byl řezbář Theo Eggink (1901-1965). Vymýšlel si stále nové loutky pro všechny hry, které Max Jacob kdy napsal. Švadleny jako Elisabeth Grünwaldt (1871-1961) vyráběly kostýmy pro naše dřevěné loutky. Nacházela se zde také kancelář a od poloviny 30. let jsme dokonce měli i malou dílnu, kterou nechal pro nás postavit starosta města. Tento dům můžete vidět dodnes. Je to hned vedle divadla Maxe Jacoba.

Max Jacob se narodil 10. srpna 1888 ve městě Bad Ems. Po ukončení studia na obchodní škole, kde se vyučil jako účetní, se dostal k loutkařstvý prostřednictvím hnutí Wandervogel.V roce 1920 pracoval v kanceláři tohoto hnutí v Hartenstein. V roce 1921, v den jeho narozenin, byla odehrána jeho první loutková hra. Jeho divadelní skupina byla v Německu stále více populárnější. V roce 1928 Max Jacob a jeho kolegové se přestěhovali do největšího hradu v německu pro mládež ve městě Hohnstein. Vedoucí tohoto areálu Konrad Hahnewald (1888-1962) divadelní sbor podpořil. Každý rok se mělo na hradě konat 30 představení, všechny ostatní příjmy patřily sboru. Od té doby se stal Hohnstein jako centrum loutkářství v Německu. Brzy se konaly týdenní kurzy, protože loutkařská dílna potřebovala posilu na výrobu.Loutkové hry se pro Hohnstein staly značným ekonomickým faktorem.

Když se v roce 1933 dostali k moci národní socialisté, stal se z hradu Hohnstein ochraný tábor. Max Jacob a jeho zaměstnanci museli své místo výkonu práce opustit. Město Hohnstein poté postavilo loutkové divadlo. Sláva města Hohnstein nadále rostla. Následovaly také mezinárodní představení různých hostů. Některé texty loutkových představení se objevily v tištěné podobě. V roce 1936 bylo divadlo pozváno na světovou výstavu v Paříži, kde se pořádala olympiáda nejlepších evropských loutkařů. V roce 1937 se zůčastnilo divadlo ještě jednou této soutěže a byli oceněni zlatou medailí. Úspěch loutkového divadla pokračoval i během nacistické éry. Nicméně v roce 1940 byli někteří hráči povoláni do války, zbytek se zavázal k péči o vojáky.

Po skončení války v roce 1945 hrálo loutkové divadlo ve vězeňských táborech kolem Hamburku a Kielu. Hamburská společnost nabádala loutkové divadlo aby se tam usadilo. Max Jacob se rozhodnul pro nový začátek na severu. Jeho manželka Marie, řezbář Eggink a kostýmní výtvarník Grünwaldt zůstali v loutkovém divale Hohnstein. Max Jacob přestal být aktivní v loutkářství v roce 1953, ale nadále se účastnil při odborné výuce a kurzů. V roce 1956 obdržel Jacob nejprve záslužný kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo a 1957 se stal prezidentem Mezinárodní asociace loutkařů UNIMA. Max Jacob zemřel v Hamburku v roce 1967. Jeho hrob se nachází na malém hřbitově v Hohnstein hned vedle loutkového divadla. Odpočívá tam také jeho manželka Marie a jeho kolegové Theo Eggink a Elisabeth Grünwaldt.